Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Mountain Sunbeam

Anglický koršpaněl

Anglický kokršpaněl je plemeno zařazené do VIII. skupiny dle FCI (Retrívři, slídiči a vodní psi), do druhé sekce, tedy do slídičů. Ačkoliv se jedná o pracovní plemeno, s možností pracovní zkoušky pro uchovnění, je v dnešní době kokršpaněl známý spíše jako výborný společník než lovec.

Z hlediska exteriéru by „kokr“ měl být robustní, sportovní, veselý a vyvážený (zhruba čtvercového tvaru, výška v kohoutku by měla odpovídat délce měřené od kohoutku ke kořenu ocasu).
Povahově je kokršpaněl aktivní, chytrý a něžný pes, velmi veselý a přátelský, avšak tvrdohlavý. Vyžaduje spoustu pohybu. Jeho veselá povaha se projevuje neustálým vrtěním ocasem a energií a vervou s jakýma se do všeho pouští. Miluje běhání a plavání.
Jedinci tohoto plemene se průměrně dožívají 12-15 let. 
 

Historie
Anglického kokršpaněla, jakožto člena skupiny španělů, provází dlouhá historie. Zkameněliny jeho kostí byly nalezeny z období 3000 př.n.l., a pochází z Anglie.
Původně se všichni slídiči nazývali španělé. Prvotní rozdělení španělů bylo pouze podle váhy a to na dvě kategorie. Kategorie do 25 liber se na nazývala Cocking Spaniel (vzniklo zkřížením španěla s pudlem), a kategorie nad 25 liber byla Springing Spaniel.
Kolem roku 1500 je známo další rozdělení a to na zemní („land´s“) a vodní („water´s“) španěly.
Co se týče názvu tohoto plemena, tak zde se historické zdroje rozcházejí. Existuje několik verzí, například, že slovo kokr je odvozeno z anglického "woodcock", což v překladu znamená sluka, neboť menší ze španělů byl využíván právě pro jejich lov. Další verze je, že první zmínka o španělech se objevila v "Knize zákonů" welšského krále Hywela Dda, z roku 948, kde bylo užito slovo "Colwyn" (později přeloženo jako španěl). A našli bychom mnoho dalších.
Prvním dobrým typem kokra byl uznán černý pes, narozen v roce 1879 v chovu J. Farowa.
V roce 1893 byl kokršpaněl uznán Cannal clubem za samostatné plemeno. Následovalo období boje za zrušení pravidel váhy a snaha o prosazení rozdělení podle typu, což vyvrcholilo roku 1902, kdy byl vytvořen první anglický plemenný standard (téměř beze změn je zachován dodnes) a kdy byl založen Cocker Spaniel Club.
Z hlediska barvy byli dříve známí spíš oranžovobílí, černí a červení španělé, v roce 1933 byly uznány dvě barevné varianty tohoto plemene: vícebarevný a jednobarevný.

 

Standart
Původní platný standart byl publikován 29.10.2003.
Výškou psi dosahují 39-41cm v kohoutku, feny 38-39cm.
Hmotnost by neměla přesahovat 14,5 kila, nejlépe by se měla pohybovat v rozmezí 12,5 až 14,5 kg.
Hlava má mít dobře vyvinutou lebku, silné čelisti, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem. 
Oči jsou vyplněné, ale ne vypoulené v barvě tmavě hnědé nebo hnědé, nikdy světlé. U některých barevných variant mohou oči odpovídat barvě srsti. Okraje očních víček těsně doléhají. Vyzařují na nás inteligentní, měkký výraz, s mírným, avšak bdělým, zářivým a veselým pohledem.
Uši jsou zavěšené, nasazené nízko na úrovni očí, dosahují až ke špičce nosu. Jsou dobře pokryté dlouhou, hladkou, hedvábnou srstí.
Krk je přiměřené délky a svalnatý, na hrdle se suchou kůží. 
Trup je silný a kompaktní, jeho horní linie je pevná, rovná, od konce beder se mírně sklání ke kořeni ocasu. Má hluboký a dobře vyvinutý hrudní koš, vepředu není příliš široký ani příliš úzký a žebra jsou dobře klenutá.
Ocas je poněkud níž než hřbetní linie, během pohybu se musí živě a pohybovat. Je nesen rovně, a nikdy nesmí být stočen nad hřbetní linii. Dříve se ocasy museli kupírovat, v dnešní době je povolena i varianta s dlouhým, tedy nekupírovaným ocasem. U těchto jedinců je ocas střední délky, v dobrém poměru velikosti těla, v ideálním případě nedosahuje pod hlezno. Je mírně zahnutý, u kořene silný a zužuje se do jemné špičky. Měl by být bohatě osrstěn. V pohybu je nesen živě, na úrovní hřbetní linie, nikdy víš, ani níž, nesmí klesnout tak nízko, aby na nás působil dojmem bojácnosti. Jestliže je ocas kupírovaný, tak jeho délka by neměla omezovat pohyb při práci, ale zároveň musí být dostatečná aby byl zachovaný veselý a neúnavný pohyb.
Končetiny jsou rovné a dostatečně krátké, aby dokázaly využít koncentrované síly, ale zároveň neomezují extrémní horlivost tohoto plemene. Tlapy jsou se silnými nášlapy na polštářky. V pohybu je silný impuls zadních končetin.
Tělo je pokryto hladkou, hedvábnou srstí. Srst nikdy nesmí být drátovitá ani vlnitá či kudrnatá. Přední i zadní končetiny a trup jsou pokryté dlouhou srstí. U tohoto plemena jsou povolená různá zbarvení srsti, avšak u jednobarevných jedinců není povolená bílá (s výjimkou znaku na hrudi, který však také není příliš vyhledávaný).
Barevné varianty jsou: černá, černá s pálením, zlatá, hnědá, hnědá s pálením, sobolí, modrý bělouš, černo-bílá, modrý bělouš s pálením, černo-bílá s pálením, oranžový bělouš, a zlato-bílá.
Jako vada je uznávána jakákoliv odchylka od výše popsaného standartu navíc doplněna a kritéria pro psi. Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinuté varlata, která se zcela nachází v šourku.
               

Nemoci
Nejčastějšími nemocemi a patogeny, které postihují kokršpaněly jsou displazie kyčelních kloubů, progresivní retinální atrofie a dědičná nefropatie.
Displazie kyčelního kloubu je kosterní onemocněné, které vzniká v kloubu stehenní kosti a jeho jamky. Špatný pohyb kloubu v jamce má za následek nevhodný pohyb kloubu a vznik dalších degenerativních změn na kloubu a jeho okolí (artritidy). Přípustné jsou hodnoty A-D (0-3), ačkoliv se nedoporučuje zkřížit dva jedince už s hodnotami C. 
Progresivní retinální atrofie je degenerační onemocnění oční sítnice. U kokršpanělů se vyskytuje tzv. PRCD forma. Na tuto chorobu, která způsobuje šedý zákal a ztrátu zraku, neexistuje léčba. Jediný způsob jak ji eliminovat je vyřadit nakažené jedince z chovu, jedná se totiž o dědičné onemocnění.
Dědičná nefropatie, neboli vrozené selhání ledvin u anglického kokršpaněla je další genetickou poruchou. Projevuje se v období od šestého měsíce do druhého roku, a je smrtelná. Prevencí je DNA test, kde se tato nemoc dá najít, a degenerované jedince lze zachránit, pokud se nemoc zachytí včas a léčba je konzultována s veterinářem.

 

Chovné podmínky v České republice
I pro psa i pro fenu platí dva způsoby možnosti uchovnění. 

                                                                                                                                                                           Bez loveckých zkoušek
Absolvování dvou výstav po dovršení 12ti měsíců věku (přičemž jedna z nich musí být vyššího typu-mezinárodní, národní, klubová, speciální) s oceněním u psa minimálně V+VD (výborná, velmi dobrá) a u feny 2x VD.   

S loveckými zkouškami
Absolvování jedné výstavy po dovršení věku 12-ti měsíců s oceněním minimálně VD a splnění lovecké zkoušky.

Od roku 2005 je povoleno připustit do chovu jedince s jedním chybějícím zubem (P1 nebo M3), druhý z chovu však musí být plnochrupý.

 

Co se dá s kokršpanělem dělat?
Jak jsem již zmínila, tak kromě výstav, jsou obvyklé i pracovní zkoušky. Mimo to jsou učenliví a nadšení pro jakýkoliv pohyb, takže je baví i agility a v podstatě jakýkoliv jiný pohyb. Jsou věrnými společníky na tůry a v létě se vyžívají v plavání.
 

Shrnutí na závěr
Anglický kokršpaněl je věrný společník a kamarád pro každého. V minulosti byli využívání jako slídiči, jejich úkolem bylo vyslídit kořist, nahnat ji k lovci, popřípadě přinést sestřelené ptactvo z vody. 
Jsou charakterističtí především svýma dlouhýma ušima, hedvábnou srstí, inteligentním výrazem v očích, ale také svou tvrdohlavostí. Povahově jsou velmi živí, milují pohyb a plávaní, potřebují společnost. Svému páníčkovi slouží poslušně a oddaně, jsou velmi věrní.
Nejedná se o psa, kterému stačí 3x denně krátce vyvenčit a konec. Potřebují spoustu pohybu, a i jinou každodenní péči, například o srst. Jsou vhodní i k dětem. 

TOPlist